Selen je velmi důležitý esenciální stopový prvek ze skupiny chalkogenů známý především jako antioxidant. Antioxidanty chrání naše buňky před škodlivými vlivy volných radikálů. Volné radikály jsou vysoce reaktivní sloučeniny, tvořící se jako vedlejší produkt látkové výměny, mají nepárový počet elektronů, díky tomu jsou vysoce nestabilní a mají tendenci reagovat se vším, s čím se potkají. Vytrhávají elektrony z ostatních atomů a molekul, tím narušují jejich strukturu a poškozují buňky našeho těla.
Naštěstí jsou zde látky, které nás před zhoubnými vlivy volných radikálů chrání a selen je jedním z nich. To ale není ten hlavní důvod, proč o něm píšu zrovna já a zrovna teď. Pro nás endokrinology je selen důležitý pro jeho vztah ke správné činnosti hormonálního systému štítné žlázy. A tak se selenu nyní trošku podíváme na zoubek. Podle některých zde totiž máme epidemii onemocnění štítné žlázy,  a tak vše, co nám pomůže s léčbou, se samozřejmě počítá.

Selen a štítná žláza

Selen je v první řadě prvek zcela nezbytný pro správnou funkci enzymů dejodáz. Ty mají vliv na aktivaci nebo deaktivaci hormonu štítné žlázy levothyroxinu ve tkáních a orgánech. Ono je to totiž tak, že štítná žláza produkuje převážně levothyroxin, jinak také tetrajodthyronin – tzv.T4 forma, což je ale prohormon nebo jinak také prekurzor, laicky řečeno, jakýsi polotovar, který má jen zlomek účinku aktivní formy. Tou je liothyronin jinak trijodthyronin, T3 forma. Ten je 10x účinnější než forma T4 a tvoří se až v periferních tkáních účinkem již zmíněných enzymů dejodáz. Systém dejodáz obsahuje minimálně tři druhy enzymů označovaným I-III, které jsou zastoupeny v různých tkáních a buňkách v odlišných poměrech, ale jsou úplně všude, a jsou velmi úzce zapojeny do hormonální regulační sítě. Aktivita dejodáz reaguje na metabolické změny organismu, na pH, na změny ostatních hormonálních systémů, na léky a na celou řadu dalších okolností. O mnohých z nich nemáme zatím ani ponětí. A co dejodázy a selen? Správná funkce dejodáz je závislá na dostatečné hladině selenu. Jeho nedostatek může vést k zásadním poruchám přeměny méně aktivní T4 formy na T3 a přispívat tím k obtížím, prohlubovat je, nebo bránit či komplikovat účinnou terapii hormonálního nedostatku syntetickým hormonem.
Nejsou to ale jen dejodázy, kde selen prokázal svou důležitost ve vztahu ke štítné žláze. Selen má totiž prokazatelně pozitivní účinek na snížení aktivity autoimunitního zánětu. A ten je v současné době nejčastější příčinou poškození štítné žlázy. V mnoha vědeckých studiích vedlo užívání 100-200ug selenu denně ke snížení titru antithyroidálních protilátek, a v některých případech bylo dokonce zachyceno i zlepšení sonografického nálezu (Garner et al).

Další účinky selenu

Tím jsme ale s prospěšností selenu ještě neskončili. Selen velmi prospívá také našemu imunitnímu systému, je důležitý pro jeho správné fungování, zvyšuje aktivitu a tvorbu B-lymfocytů, tvořících protilátky, a zesiluje funkci T-lymfocytů.
Má vliv na spermatogenezi, to znamená na vývoj, zrání a pohyb spermií a také na tvorbu testosteronu, takže selen je často doporučován mužům s problematickým spermiogramem a párům snažícím se o početí.
Snižuje hladinu některých prozánětlivých látek (takzvaných cytokinů) a chrání tělo před účinkem  těžkých kovů jako je např. kadmium, arsen nebo rtuť.

Formy a zdroje selenu

Obsah selenu v potravinách a vodě je velmi silně závislý na jeho množství v půdě, a tím pádem i v rostlinách a produktech z nich, a proto se v různých krajinách jeho zásobení organismu značně liší. Česká republika bohužel patří mezi oblasti s poměrně nízkým obsahem selenu v půdě a dle posledních měření má jeho zastoupení stále klesající trend.

Pokud byste chtěli selen doplňovat z přírodních zdrojů, pak je nejlépe sáhnout po pivovarských kvasnicích, pšeničných klíčcích, mase, rybách, mořských plodech, paraořeších, větší množství najdete i v česneku a vnitřnostech, ve vejcích, mléce a luštěninách.

Většina selenu je v rostlinné stravě ve formě selenomethioninu, v masných produktech se selen vyskytuje spíše ve formě selenocysteinu, který je bohužel o něco hůře pro organismus dostupný. Setkat se můžete dále  se selenoproteinem P (zřejmě antioxidant) a W (zatím neznámý účinek). Jednotlivé formy se liší především tím, jak je naše tělo schopné je zužitkovat.
Vstřebávání probíhá v tenkém střevě a na jeho absorbci se podílí některé vitamíny, zejména vitamín A, E a C. Bohužel si selen neumí organismus ukládát do zásoby, takže jeho nedostatek může vzniknout poměrně rychle např. při nutnosti parenterální výživy. Vstřebávání selenu je také ohroženo, pokud máte  chronické trávicí obtíže související například s alergií na lepek, s chronickými střevními záněty nebo u pacientů po operacích střev. U těchto nemocných chybí často i jiné vitamíny a stopové prvky, na které ale většinou lékaři nezapomínají, na rozdíl od selenu.
Zvláště důležité je na potenciální nedostatek selenu myslet, pokud pacient užívá hormony štítné žlázy a pro správný efekt hormonu levothyroxinu selen v dostatečné míře zajistit. 

Bezpečnost selenu

Ale pozor, jako všude, i příliš mnoho selenu škodí. Ač je pro nás selen prvkem nezbytným, je ve vysokých dávkách toxický. Chronická otrava selenem neboli selenoza je v našich podmínkách vzácná, ale přesto příznaky zmíním. Projeví se až po několika měsících užívání vysokých dávek selenu (lehčí změny už při denní dávce 1200ug, těžší při dávkách nad 3000ug) a typickými projevy jsou křehkost, lámavost a ztráta vlasů a nehtů, záněty nehtového lůžka, snížení hodnoty hemoglobinu, svědivá vyrážka na pokožce hlavy, poškození kůže zejména na končetinách, svalová citlivost, deprese, únava, nervozita, zvýšený výskyt zubního kazu a vypadávání zubů, častá nevolnost a zvracení. Kromě denní dávky závisí toxicita také na formě selenu – obecně platí, že anorganické sloučeniny jsou více toxické než organické. Nejvyšší toxicitu vykazuje kyselina seleničitá, dále selenan, selenocystein a nejméně toxické jsou methylované sloučeniny selenu.

Stejně jako nadměrný příjem selenu, má své příznaky i jeho příjem nedostatečný. Extrémním případem nedostatku selenu je onemocnění Keshan, které postihuje především čínské rolnické obyvatelstvo z horských oblastí, a projevuje se akutním nebo chronickým srdečním selháním se zvětšeným srdcem, arytmiemi až náhlou smrtí. Poškozena bývají i játra a kosterní svaly.

U dětí z chudých oblastí Číny, Tibetu, Sibiře či Mongolska se vyskytuje Kashin-Beckův syndrom. Jedná se o chronické poškození kloubů tzv. osteoartropatií s degenerací a rozpadem (nekrozou) kloubů a růstových destiček na horních i dolních končetinách, což vede k deformaci končetin, které jsou velmi krátké, svalstvo je zakrnělé a postava je deformovaná a malého vzrůstu.

V našich zeměpisných šířkách se s těmito těžkými formami spíše nesetkáme, ale i tak nám chronický nedostatek selenu může znepříjemnit život. Při nedostatku selenu se může zvyšovat riziko onemocnění některými viry (například coxsakie). Jak již bylo zmíněno, nedostatek selenu vede k poruše funkce enzymů dejodáz, nutných pro správnou funkci hormonů štítné žlázy v buňkách. Tím, že enzymy fungují nedostatečně, dochází ke změn poměru T4/T3 forem v neprospěch účinnějšího T3, jeho množství v buňkách klesá, a to se samozřejmě projeví na našem pocitu zdraví. Výsledkem mohou být i změny v laboratorních testech – i přes relativní nadbytek T4 je zvýšené TSH (příznak dlouhodobého nedostatku hormonů štítné žlázy ). A může to být také důvod, proč se pacient dlouhodobě užívající hormony štítné žlázy najednou necítí dobře i přes relativně dobré výsledky.

Pokud chcete mít jistotu, že je pro vás užívání selenu vhodné a bezpečné, je možné nechat si jeho hladinu v některých laboratořích vyšetřit.

Průměrná doporučená denní dávka selenu pro dospělou osobu je 50ug/den, u kojících žen až 70ugúden s horním limitem denního příjmu 400ug.

Pokud se cítítě zdravě, není třeba jistě žádných speciálních doplňků. Pokud ale není pocit plného zdraví to, co vás denně doprovází, a zejména, pokud trpíte poruchou funkce štítné žlázy, pak by selen neměl ve vaší lékarně chybět.

MUDr. Martina Rosická, Ph.D.
Publikování je možné jen se svolením autorky.