Selen a štítná žláza

Selen je důležitý esenciální stopový prvek s mnoha nezastupitelnými účinky pro lidský organismu. Je zcela nezbytnou součástí syntézy hormonů štítné žlázy, je důležitý pro správnou funkci imunitního a reprodukčního systému a je to velice silný antioxidant, který chrání naše buňky před škodlivými vlivy volných radikálů.

Proč je důležitý pro štítnou žlázu

Syntéza hormonů štítné žlázy

Při syntéze hormonů štítné žlázy je selen nezbytnou součástí ve dvou základních krocích. Štítná žláza potřebuje selen pro tvorbu svých hormonů, T3 a T4 a to přímo ve folikulárních buňkách. Enzym tyreoperoxidáza (TPO), který je k tomu nezbytný, totiž využívá selen jako svého pomocníka (kofaktor). Thyreoperoxidáza je zodpovědná za navázání jodu na tyrosin v molekule thyreoglobulinu a za spojení jednotlivých molekul jodtyrosinu a vzniku hormonů štítné žlázy tetrajodthyroninu (T4) a trijodtyroninu (T3). Nedostatek selenu může vést je snížení aktivity TPO, což brzdí produkci hormonů štítné žlázy a vede k jejich nedostatku.

Druhým klíčovým krokem je přeměna méně aktivního hormonu T4, produkovaného štítnou žlázou, na aktivnější formu T3, která se tvoří přímo v jednoltivých tkáních našeho těla. Tento proces je řízen enzymy nazývanými dejodázy, které ke správné funkci rovněž potřebují selen. Nedostatek selenu tak může zkomplikovat přeměnu T4 na T3, který je 10x účinnější než T4, a tím přispívat k problémům, jako je únava či snížená účinnost léčby hormonálními přípravky.

Příběh Soni

Soňa byla velmi štíhlá sportovní žena od dětství sledovaná pro autoimunitní zánět štítné žlázy. Kromě toho měla dlouhodobě řadu zažívacích obtíží, které pramenily z celiakie a intolerance laktozy, trpěla chronickým nedostatkem železa, nikdy nepřibrala. Na svou nízkou váhu užívala nečekaně vysokou dávku levothyroxinu pohybující se v dávce 188-200ug a i přesto jí časti nebylo dobře a její TSH nejednou překračovalo hodnoty přes 20mIU/l., i když léky užívala opravdu poctivě. Když jednou přišla Soňa na kontrolu, opět nespokojená, unavená a s vysokou hladinou TSH, napadlo mě, vzhledem k ostatním nálezům, přidat k terapii Selen a to ve formě dobře vstřebatelného l-selenomethioninu v dávce 100ug denně v mém oblíbeném preparátu SelenoPrecise. Soňa užívá selen v nepravidelných intervalech od té doby stále a výsledky se značně ustálily.

Systém dejodáz obsahuje minimálně tři druhy enzymů označovaným I-III, které jsou zastoupeny v různých tkáních a buňkách v odlišných poměrech, a jsou velmi úzce zapojeny do hormonální regulační sítě. Aktivita dejodáz reaguje na metabolické změny organismu, na pH, na změny ostatních hormonálních systémů, na léky a na celou řadu dalších okolností. O mnohých z nich můžeme zatím jen spekulovat. Ale podstatné je, že správná funkce dejodáz je závislá na dostatečné hladině selenu.

Vliv na autoimunitní zánět

Ve vztahu ke štítné žláze je další důležitou funkcí selenu jeho vliv na imunitní systém. V mnoha studiích bylo prokázáno snížení aktivity autoimunitního zánětu podložené snížením hladiny protilátek proti štítné žláze (Wang et al., 2021). U Graves-Basedoovy thyreotoxikozy podávání selenu rovněž přispívá, ideálně společně v kombinaci s vitamínem D, k rychlejšímu zklidnění funkce štítné žlázy, ke snížení výskytu komplikací i recidiv. (Song et al., 2023).

Další účinky selenu

Je to velmi silný antioxidant. Antioxidanty chrání buňky před poškozením způsobeným volnými radikály – vysoce reaktivními molekulami, které poškozují buněčné struktury lidského organismu, urychlují stárnutí buněk, přispívají k poškození cév, k rozvoji nádorů a chronických zánětlivých nemocí. Antioxidanty, jako je selen, tyto molekuly neutralizují a tím snižují riziko buněčného poškození.

Podpora kardiovaskulárního zdraví souvisí s antioxidačními schopnostmi selenu. Kromě ochrany srdce a cév před oxidačním stresem, působí selen protizánětlivě.

Selen podporuje a posiluje imunitní systém tím, že zvyšuje aktivitu B lymfocytů a tvorbu protilátek a zesiluje funkci T-lymfocytů. Pomáhá tak tělu efektivněji odolávat různým patogenům, jako jsou viry a bakterie.

Je silnou podpora při reprodukci. Má vliv na spermatogenezi, na vývoj, zrání a pohyb spermií a také na tvorbu testosteronu, takže je často doporučován mužům s problematickým spermiogramem a párům snažícím se o početí. Nedostatek selenu může způsobit sníženou kvalitu spermií a tím i obtíže s plodností.

Detoxikace těžkých kovů je jeho další velmi důležitou funkcí. Selen pomáhá tělu vyrovnávat se s toxickými kovy, jako jsou kadmium, rtuť nebo arsen. Navazuje se na ně a usnadňuje jejich vyloučení z těla, čímž chrání buňky před toxickým poškozením.

Selen přispívá ke zdraví kůže, nehtů a vlasů tím, že podporuje regeneraci buněk a chrání je před oxidačním poškozením. To snižuje riziko lámavosti nehtů, předčasného stárnutí kůže a padání vlasů.

Formy a zdroje selenu

Obsah selenu v potravinách a vodě je velmi silně závislý na jeho množství v půdě. Pokud je jeho zastoupení v půdě nízké, pak i rostliny zejména obiloviny, na této půdě rostoucí, jsou na selen chudé. Česká republika bohužel patří mezi oblasti s poměrně nízkým obsahem selenu v půdě a dle posledních měření má jeho zastoupení stále klesající trend. Proto nedostatek selenu není v naší populaci nijak vzácný.

Selen se ve stravě a v doplňcích vyskytuje v mnoha sloučeninách. V rostlinné stravě je většina selenu ve formě selenomethioninu, v masných produktech spíše ve formě selenocysteinu. Selenocystein se vstřebává v těle pomaleji než selenomethionin a jeho metabolismus je složitější. V literatuře jsou popsány ještě další formy selenu – selenoprotein P (zřejmě antioxidant) a W (zatím neznámý účinek). Jednotlivé formy se liší především tím, jak je naše tělo schopné je zužitkovat.

Jedním z nejbohatších přírodních zdrojů selenu jsou paraořechy. Již dva ořechy poskytují denní doporučený příjem selenu pro dospělé. Dalšími bohatými zdroji selenu jsou mořské plody, korýši, tuňák, halibut, sardinky a krevety, z masa především hovězí, kuřecí a krůtí maso. Z rostlinných zdrojů celá zrna, jako je hnědá rýže a pšeničné klíčky (ale zde už obsah závisí na tom, na jak bohaté půdě rostliny rostou). Stejně mléko a sýr mohou být dobrým zdrojem selenu, ale množství se opět liší v závislosti na obsahu selenu v půdě, kde se zvířata pasou.

Obsah selenu na 100 g potraviny

Para ořechy 640 µg
Tuňák žlutoploutvý 91 µg
Losos 24 µg Krevety 30 µg
Hovězí maso 14 µg
Kuřecí maso 10 µg
Tvrdý sýr 15 µg
Vejce 31 µg
Pečivo 5 µg
Mléko 4 µg
Mandle 4 µg
Banán 1 µg

Vstřebávání selenu probíhá v tenkém střevě a pro jeho absorpci jsou nezbytné některé vitamíny, zejména vitamín A, E a C. Vstřebávání selenu je ohroženo při chronických trávicích obtížích související například s alergií na lepek, s chronickými střevními záněty nebo u pacientů po operacích střev. Nedostatkem selenu jsou také více ohroženy gravidní ženy (zvýšená potřeba selenu v těhotenství) nebo děti v období růstu. Nedostatek hrozí i při nadměrné konzumaci alkoholu nebo při užívání některých léčiv.

Následující léky jsou známé pro svou schopnost snižovat hladinu selenu v těle:

Antacidní přípravky, tj. léky, které snižují žaludeční kyselost. Mohou vázat selen v trávicím traktu a snížit jeho vstřebávání.
Kortikosteroidy mohou snížit hladinu selenu v těle snížením jeho vstřebávání.
Antikonvulziva například kyselina valproová, mohou ovlivnit metabolismus selenu v těle. Některá chemoterapeutika používaná k léčbě rakoviny, jako je cisplatina a karboplatina
Statiny mohou omezit vstřebávání selenu.

Při dlouhodobém užívání těchto léčiv je vhodné selen pravidelně doplňovat, zejména, léčíte-li se s některou z poruch funkce štítné žlázy.

Tělo je schopné ukládat selen do zásoby, a to v játrech, svalech, kůži a v kostech. Ukládá se ve formě aminokyselin selenocysteinu a selenomethioninu ale také v dalších formách, jako je například selenit a selenát.

Jaké jsou projevy nedostatku

Kromě změn ve fungování štítné žlázy se může dlouhodobý nedostatek selenu projevit zvýšeným rizikem infekcí, autoimunitních poruch nebo některých typů rakoviny. Mohou se objevit změny na kůži, která je suchá a loupající se. Lámou se nehty a vypadávají vlasy. Selen je důležitý pro normální srdeční funkci, a tak hluboký nedostatek může vést v krajním případě k rozvoji kardiomyopatii (onemocnění srdečního svalu), k onemocnění kosterního svalstva projevující se bolestí a svalovou slabost. Některé studie naznačují, že nedostatek selenu může být spojen s kognitivními problémy, jako je například demence. Mohou se objevit problémy s plodností u mužů i žen.

Extrémním případem nedostatku selenu je onemocnění Keshan, které postihuje především čínské rolnické obyvatelstvo z horských oblastí, a projevuje se akutním nebo chronickým srdečním selháním se zvětšeným srdcem, arytmiemi až náhlou smrtí. Poškozena bývají i játra a kosterní svaly. U dětí z chudých oblastí Číny, Tibetu, Sibiře či Mongolska se vyskytuje Kashin-Beckův syndrom. Jedná se o chronické poškození kloubů tzv. osteoartropatií s degenerací a rozpadem (nekrozou) kloubů a růstových destiček na horních i dolních končetinách, což vede k deformaci končetin, které jsou velmi krátké, svalstvo je zakrnělé a postava je deformovaná a malého vzrůstu.

Stanovení selenu

V České republice lze ve většině laboratoří klinické biochemie laboratorně stanovit selen a selenprotein P. Používá se žilní krev.

Bezpečnost selenu

Čeho je moc, toho je příliš a tak i nadměrný příjem selenu škodí. Ač je pro nás selen prvkem nezbytným, je ve vysokých dávkách toxický. Chronická otrava selenem neboli selenoza je v našich podmínkách vzácná, ale přesto příznaky zmíním. Projeví se až po několika měsících užívání vysokých dávek selenu (lehčí změny už při denní dávce 1200ug, těžší při dávkách nad 3000ug) a typickými projevy jsou křehkost, lámavost a ztráta vlasů a nehtů, záněty nehtového lůžka, snížení hemoglobinu, svědivá vyrážka na pokožce hlavy, kožní změny zejména na končetinách, svalová citlivost, deprese, únava, nervozita, zvýšený výskyt zubního kazu a vypadávání zubů, častá nevolnost a zvracení.

Kromě denní dávky závisí toxicita také na formě selenu – obecně platí, že anorganické sloučeniny jsou více toxické než organické. Nejvyšší toxicitu vykazuje kyselina seleničitá, dále selenan, selenocystein a nejméně toxické jsou methylované sloučeniny selenu.

Průměrná doporučená denní dávka selenu pro dospělou osobu je 50ug/den, u kojících žen až 70 ug/den s horním limitem denního příjmu 400ug. Pokud si nejste jisti, zde ja pro vás užívání selenu vhodné, obraťte se na svého lékaře.

MUDr. Martina Rosická, Ph.D.

Publikování je možné jen se svolením autorky.

Wang, L., Sun, R., Li, C., & Wang, X. (2021). The effects of selenium supplementation on antibody titers in patients with Hashimoto’s thyroiditis.. Endokrynologia Polska. https://doi.org/10.5603/EP.a2021.0074.

Song, Q., Ji, X., & Xie, Y. (2023). Effects of Antioxidant Supplementation on Graves’ Disease: A Meta-Analysis. Journal of Clinical Pharmacy and Therapeutics. https://doi.org/10.1155/2023/5587361.

Selen a štítná žláza