Příčiny, diagnostika a léčba

Nepříjemný problém nadměrného pocení komplikuje život mnoha lidem. V tomto článku se seznámíme s fyziologií pocení, příčinami nadměrného pocení a způsobům, jakými lze tento nepříjemný problém omezit nebo úplně zastavit.

Co je pocení? 

Pocení je přirozený proces, který je pro lidské tělo velmi důležitý. Jeho hlavní úlohou je termoregulace. Pocením se naše tělo zbavuje tepla, které v něm neustále vzniká (dokonce, i když jsme v klidu anebo spíme), ať už při práci svalů nebo při metabolických procesech. Má svoji úlohu při vylučování škodlivých a toxických látek. Pot působí také jako ochranný filtr proti UV záření .

Proces pocení je zajišťován potními žlázami, které se nacházejí ve škáře (dermis). Aktivitu potních žláz řídí a kontroluje autonomní nervový systém. Průměrně má každý z nás 3 – 4 milióny potních žláz. Nacházejí se na celém těle s výjimkou rtů, prsních bradavek a vnějších pohlavních orgánů. Z anatomického hlediska žlázy dělíme na malé (ekrinní) a velké (apokrinní). Liší se svojí velikostí, počtem, rozmístěním na těle, složením potu, který produkují, i reakcí na rozdílné podněty.

Malé ekrinní potní žlázy vypadají jako stočená klubíčka z něhož vychází trubicovitý vývod ústící na povrch kůže pórem. Vyskytují se po celém těle kromě rtů a určitých částí pohlavních orgánů. Mnoho těchto žláz je v oblastech se silnou vrstvou kůže, jako jsou dlaně rukou a chodidla nohou, a jejich činnost je regulována jak nervovým systémem, tak některými hormony. To znamená, že reagují nejen na změny teploty, ale také na další okolnosti jako například stres. Proto se vyskytuje pocení rukou během vzrušení a neočekávané návaly horka v menopauze. Potní žlázy jsou obklopeny sítí kapilár, které je zásobují vodou a odpadními látkami. Tyto malé potní žlázy fungují u člověka již od narození. Jejich celkový počet se odhaduje na 2-2,5 milionu. Jejich funkce je regulována sympatickými vlákny, kde je přenašečem vzruchu acetylcholin. Ten má stimulační vliv. Atropin má vliv inhibiční.

Další, tzv.apokrinní žlázy jsou mnohem složitější než žlázy ekrinní. Mají červovitý tvar – vypadají jako velmi složité spirály. Začínají fungovat až během dospívání a nacházejí se v podpaží, v třísle a v prsním dvorci. Pot, který se tvoří v těchto žlázách, obsahuje bílkoviny a mastné kyseliny, takže je hustší a má žlutou barvu, což je důvodem skvrn na oděvu. Zápach je způsoben reakcí mléčné látky s bakteriemi vyskytujícími se na kůži. Potní žlázy reagují i na psychické podněty. Významně se aktivují při sexuálním vzrušení a podílejí se na vzniku specifické vůně každého člověka. Sekrece je regulována sympatickými nervovými vlákny.

Třetí typ potních žláz popsaný relativně nedávno jsou tzv. žlázy apoekrinní. Nacházejí se pouze v axilách a sdílejí morfologické charakteristiky obou předchozích. Hrají hlavní úlohu při nadměrném pocení v axilách.

Složení potu

Samotný pot je v podstatě bez vůně či zápachu. Skládá se z 99 % z vody a rozpuštěných pevných látek – nejvíce chlorid sodný, močovina, kyselina močová, kyselina mléčná (má baktericidní účinky), mastné kyseliny, některé aminokyseliny, kreatinin. Pot má kyselou reakci. Nepříjemný pach potu vzniká až tehdy, když bakterie na pokožce a chloupcích začnou rozkládat bílkoviny a mastné kyseliny obsažené v potu z velkých žláz. Teplo a vlhko v podpaží je ideálním prostředím pro množení bakterií.

Denně tělo vytvoří 0,5-1 litr potu. Množství potu závisí na vnější teplotě a klimatickém pásmu, na produkci tepla v organismu, fyzické námaze a na psychickém vzrušení.
Významným faktorem, který ovlivňuje pocení, je vlhkost vzduchu. Pokud je vlhkost vysoká, vzduch je téměř saturovaný vodou a nedokáže přijímat další tekutiny z organismu. Proto vlhké horko snášíme hůře – pot se neodpařuje a neochlazuje organismus tak efektivně, jako v případě suchého tepla.

Pocení je často odpovědí na náš emocionální stav. Když se připravujeme na něco důležitého, když jsme nervózní, zvyšuje se nervová aktivita, která má vliv na potní žlázy, především na ty na dlaních a v podpaží.
Emocionální pocení a pocení z tepla či fyzické námahy se liší dobou, kterou tělo potřebuje na to, aby se opravdu zpotilo. V případě pocení z tepla často chvíli trvá než se začneme skutečně potit, zatímco v případě emocionálního pocení máme podpaží a dlaně úplně mokré během několika sekund. Navíc, pot vznikající při emocionálním pocení zpravidla obsahuje více látek, které rozkládají bakterie, a proto je jeho pach výraznější.

Pocení jako signál

Pocení může být i signálem, že s naším tělem není všechno v pořádku. Nadměrné pocení, které není důsledkem zvýšené fyzické námahy nebo silného emocionálního stresu, se nazývá hyperhidróza nebo diaforéza. Nadměrné pocení se vyskytuje s prevalencí 3-4% osob, a protože může být příznakem závažného onemocnění, není vhodné tento příznak podceňovat. Všechny formy hyperhidrózy přinášejí svým nositelům významné psychosociální obtíže a tělesnou nepohodu.

Nadměrné pocení se vyskytuje ve dvou formách: hyperhidróza generalizovaná, která je méně častá, a častější lokalizované formy postihující obvykle axilu (oblast podpaždí), dlaně a plosky nohou.

Další dělení je na hyperhidrózu primární a sekundární. Primární hyperhidróza je porucha neznámé příčiny, nejspíše se jedná o vrozené dispozice. Nemoc může být přítomna již v dětství a přetrvávat po celý život, častěji začíná u mladých dospělých. Spouštěcím faktorem jsou nejčastěji emoce, a proto jedním z názvů primární hyperhidrózy je emocionální hyperhidróza.

Sekundární hyperhidróza bývá příznakem jiného onemocnění. Doprovází řadu chorobných stavů jako jsou endokrinní nemoci ( poruchy hormonálních regulací), typicky menopauza nebo zvýšená činnost štítné žlázy, hypoglykémii (nízká hladina cukru v krvi) u cukrovky, nádorová onemocnění, např. feochromocytom, Hodgkinova nemoc, karcinoid a jiné malignity, neurologické nemoci (syndrom karpálního tunelu), míšní léze, kdy postižení může být i jednostranné.

Příčiny hyperhydrozy

Obezita

Obézní pacient se obvykle více potí a to především v typických lokalizacích (axily, záda, vlasy..), a to i při minimální námaze. Špatná bývá i tolerance tepla.

Onemocnění štítné žlázy

Zvýšená funkce štítné žlázy (hyperthyreoza, thyreotoxikoza ) je spojena s pocením celého těla. Kůže bývá typicky na pohmat vlhká až lepkavá. Onemocnění doprovází další typické příznaky, jakou jsou hmotnostní úbytek, třes, průjem, vyboulené oči, únava, bušení srdce, nervozita, zvětšení objemu štítné žlázy, nespavost….

Méně často může být zvýšené pocení i příznakem snížené funkce štítné žlázy nebo předávkování levothyroxinem při nesprávně nastavené substituční léčbě

Chronická či akutní bakteriální či virová infekce

Jakékoliv chronické zánětlivé onemocnění může být doprovázené zvýšeným sklonem k pocení, často více v noci. Pacient se v noci budí promočený potem, musí se několikrát za noc převlékat. Příkladem takového onemocnění může být např. tuberkulóza (trvalý kašel, hubnutí, pocení zejména v noci), brucelóza ( vlnitá horečka, bolesti svalů a kloubů, bolesti hlavy, únava a deprese, bolesti břicha, průjem či zvracení), AIDS, chronické záněty vedlejších nosních dutin, záněty ledvin a močových cets a mnohé další. Jakékoliv akutní onemocnění spojené s horečkou je doprovázené pocením, zejména při poklesu horečky.

Hypoglykemie

Pokles hladiny krevního cukru je doprovázen kromě silného pocení také hladem, bledostí, třesem rukou, pocením, nervozitou, celkovou slabostí, bušením srdce, tuhnutím kolem úst, opileckým chováním, neostrým viděním.

Feochromocytom

Jedná se o nadměrnou produkci stresových hormonů adrenalinu a noradrenalinu a je charakteristické návaly horka s pocením, bušením srdce, zčervenáním, které trvají zpravidla několik minut, přicházejí v denních až měsíčních intervalech, v souvislosti s fyzickou či psychickou námahou nebo bez příčiny. Poruchu často doprovází trvalá či paroxysmální hypertenze, zřídka posturální hypotenze nebo kolísání krevního tlaku, bolesti hlavy, někdy bledost (hlavně v obličeji během ataky).

Hypovitaminoza D

Nedostatek vitamínu D je v našich zeměpisných šířkách poměrně častý. U dětí se projevuje jako rachitis (křivice) s příznaky jako podrážděnost, zpomalení vývoje a růstu, deformace kostí. U dospělých může nedostatek vitamínu D souviset s poruchou imunity, častými infekcemi, svalovou slabostí, bolestmi kloubů, řídnutím kostí, zvýšenou lomivostí kostí a mimo jiné také zvýšeným sklonem k pocení.

Nádory APUD systému, karcinoid

Karcinoid je vzácný nádor vycházející z buněk neuroendokrinního systému a produkující látky jako například dopamin. Karcinoidový syndrom se objevuje většinou až ve stadiu metastáz (rozsevu) lokalizovaných zejména v játrech, mezenteriálních uzlinách a skeletu. Typickým příznakem je flush – záchvatovitý červenofialový erytém obličeje, krku, popřípadě horní části hrudníku, který trvá několik vteřin až minut a je provázen pocením, bušením srdce, rychlou srdeční akcí, poklesem krevního tlaku, záchvaty dušnosti.

Menopauza

Návaly horka a pocení doprovází klimakterický syndrom velmi často. Obtíže se objevují kdykoliv během dne i noci a jsou doprovázené návaly horka se zčervenáním ve tváři a pocením.

Předčasné ovariální selhání, získaný hypogonadismus

Porucha hormonální funkce ovarií nebo hormonální regulace s typickými příznaky menopauzy, ale vyskytující se u mladých žen.

Změny v hormonální rovnováze během menstruačního cyklu

Hormonální výkyvy během menstruačního cyklu někdy provází nadměrné pocení, a to během menstruace nebo těsně před ním.

Nádorová onemocnění, lymfom

Charakter pocení je podobný jako při chronických zánětlivých chorobách. Například pro lymfom je typické výrazné noční pocení, zvětšené mízní uzliny, svědění kůže, ztráta tělesné hmotnosti nebo bezdůvodná horečka.

Neurologická onemocnění (roztroušená skleroza, mišní léze, syndrom karpálního tunelu )

Neurologická onemocnění jsou typická spíše asymetrickým poškozením s ohraničenými okrsky nadměrného pocení. Poruchy vylučování potu doprovázejí například onemocnění sympatiku. Při lézích senzitivních nebo smíšených periferních nervů může docházet k lokalizovaným výpadkům pocení a kompenzační hyperhydroze v ostatních nepostižených oblastech. S tím se setkáváme při syringomyelii (přeměna míchy v dutý orgán), tabes dorsalis, míšních nádorech, míšních poranění nebo při lézích hypothalamu. Ohraničené nadměrné pocení bylo popsáno také při postižení periferních nervů , například v případě krčního žebra, při osteomech těl obratlů, při bronchogenním karcinomu s endoteliomem pleury, při teratomu testes. Vzácně se vyskytuje idiopatická forma, která zabírá na podání clonidinu.

Alkohol, léky, bylinné preparáty, potraviny (pepř, chili, skořice, zázvor)

Některé potraviny, bylinky způsobují vasodilataci a tím zvyšují pocení.

Šaty či ložní prádlo

Nezapomeňte, že syntetické materiály omezují přirozené odpařování potu a zhoršují projevy pocení.

Vyšetření nadměrného pocení

V případě hyperhydrosis a pátrání po příčině by měl lékař zhodnotit hmotnost pacienta a její případné kolísaní, hodnoty krevního tlaku, tepové frekvence a jejích změn. Důležitý je údaj o teplotě těla a o jejím denním průběhu, reakci na léky, případně informace o nově užívaných lecích. Je nutné všímat si kožních změn (vyrážky u systémových onemocnění, flushe – karcinoid, nápadné bledosti – feochromocytom s nadprodukcí adrenalinu, vlhká pokožka při thyreotoxikoze, erythema nodosum). Opomíjené bývá vyšetření uzlin ve všech predilekčních lokalizacích. Nutné je vyloučení zánětlivého onemocnění v oblasti hlavy a krku, tedy i zubů, poslech plic, vyloučení zánětu v gynekologické či urologické oblasti.

Základní paleta vyšetření v rukou praktického lékaře

Při pátrání po příčině nadměrného pocení je vhodné doplnit jaterní testy a vyšetření funkce ledvin, iontogram včetna hladiny vápníku a fosforu, glykemie, ELFO bílkovin při podezření na myelom, krevní obraz, zánětlivé parametry jako CRP, FW, vyšetření moče a močového sedimentu, rentgen srdce a plic, EKG, případně sono břicha . Je vhodné provést základní screening nádorů (okultní krvácení, nádory prostaty, gynekologické vyšetření, mamologické vyšetření). Do palety vyšetření by mělo patřit vyšetření zubním lékařem, gynekologem a ušním lékařem k vyloučení ložiska infekce v jejich oblasti. Scházet by nemělo endokrinologické vyšetření. Je vhodné vyloučit onemocnění štítné žlázy vyšetřením fT4, TSH a protilátek proti štítné žláze, vitamin D, parathormon, Ca, P, LH, FSH (menopauza, hypogonadismus), testerosteron (climacterium virile, hypogonadismus). Je-li podezření na poruchu funkce nadledvin, je vhodné doplnit volné plazmatické metanefriny (feochromocytom), hydroxyindoloctovou kyselinu , chromogranin A nebo neuron specifickou enolázu (neuroendokrinní nádory, karcinoid).

Léčba

Cílem léčby hyperhidrózy je snížit produkci potu na úroveň přijatelnou pro pacienta. Léčebné možnosti jsou konzervativní nebo chirurgické.

Deodoranty a antiperspiranty

V případě nadměrného pocení v axilách bez patologické příčiny je nejsnazší použití antiperspirantů v kombinaci s deodoranty. Jaký je mezi nimi rozdíl? Deodoranty obsahují antibakteriální látky, které omezují působení bakterií a tím pomáhají předcházet vzniku nepříjemného zápachu vznikajícího rozkladem potu. Antiperspiranty omezují tvorbu potu potními žlázami. Většina antiperspirantů obsahuje soli hliníku, které fungují na principu mechanického uzavření potních žláz. Tím je velmi významně omezena produkce potu v ošetřené oblasti. Preparáty je nutno zpočátku nanášet opakovaně během 5-7 dnů, dále pak jen, pokud se pocení obnoví. Nevýhodou je časté podráždění pokožky, která bývá zarudlá, svědivá až pálivá, což v některých případech použití limituje.

Léky

Celkově podávané léky, takzvaná anticholinergika – dokáží produkci potu celkově snížit, ale jejich četné a nepříjemné nežádoucí účinky významně limitují jejich terapeutické využití. Jedná se zejména o suchost sliznic, rozmazané vidění, retenci moče a zácpu. V případě nadměrného emočního pocení lze vyzkoušet benzodiazepiny, jejichž hlavní účinek spočívá ve snížení úzkosti. Nebezpečím je vznik závislosti při dlouhodobém použití.

Iontoforéza

Další terapeutickou metodou na pomezí mezi konzervativní a invazivní léčbou je iontoforéza. Je to fyzikální metoda, při níž pomocí stejnosměrného proudu procházejí neporušeným povrchem kůže ionizované látky. Používá se většinou čistá voda nebo voda s anticholinergiky, kde se předpokládá silnější a rychlejší efekt, ale opět hrozí riziko systémových nežádoucích účinků. Mechanismus účinku iontoforézy není plně znám, ale předpokládá se dočasná blokáda potního vývodu v oblasti stratum corneum. Používá se obvykle proud o napětí 15–30 mA. Při ošetřování končetiny je nejlépe vložit ji do mělkého umyvadla, zatímco do axily se přikládá elektroda omotaná mokrým bavlněným polštářkem. Ošetření lze provádět i doma samostatně, zprvu častěji, a po dosažení požadovaného terapeutického efektu lze přestoupit na udržovací režim. Dobré výsledky jsou popisovány v palmoplantární lokalizaci, v axilách je efekt vzhledem k technické náročnosti méně jistý. Ke komplikacím patří mírné zarudnutí až tvorba drobných puchýřů a přechodné brnění. Iontoforéza je kontraindikována u pacientů s kardiostimulátorem, kovovými implantáty a u těhotných.

Botulotoxin

Invazivní, účinnou, ale poměrně drahou metodu je injekční aplikace botulotoxinu. Ǔčinek tohoto neurotoxinu spočívá v blokádě acetylcholinu, který je mediátorem sympatické části vegetativního nervstva inervující ekrinní potní žlázy, aplikuje se injekčně sérií vpichů do problematické oblasti, v průměru kolem 30ti. Efekt nastupuje za 48 až 72 hodin a vydrží zpravidla několik měsíců. V axilách je při užití této metody tvorba potu omezena na 70–80%, na dlaních se pohybuje mezi 20–30 %. . Komplikace tohoto léčebného postupu jsou obecně přechodné a malé. V místě injekce může vzniknout hematom. Nepříjemná může být slabost malých svalů ruky ztěžující jemné pohyby. V případě tvorby protilátek proti botulotoxinu se účinnost metody snižuje a je třeba zvolit jiný toxin nebo jinou metodu.

Chirurgická léčba

Volba radikální chirurgické léčby je až posledním řešením po selhání konzervativních metod. Jednou z možností je vyříznutí podkožní tkáně podpaží s cílem odstranit přítomné potní žlázy. Odstranění podkoží se provádí kyretou – ostrou lžičkou po naříznutí kůže. Rozsáhlejším zákrokem je odstranění kůže i podkoží v celém rozsahu. Operační zákroky jsou spojeny s vyšší nemocností a mají vyšší riziko nepříjemných trvalých následků jako vtažení jizvy a omezení hybnosti ramene.

K dlouhodobé zástavě pocení ve větší oblasti lze použít hrudní sympatektomii – přerušení nervových provazců hrudního sympatiku. Sympatická nervová vlákna zásobující ekrinní žlázy dlaní a axil vycházejí z nervových ganglií T2 až T4 horního dorzálního sympatického provazce. Operační zákrok je prováděn endoskopicky, vyžaduje celkovou anestezii a krátkodobou hospitalizaci, ale pacient se obvykle vrací k normální aktivitě během několika málo dnů po operaci.

Fytoterapie

Jak si poradit s nadměrným pocením řešili už babky kořenářky. Výbornou bylinkou, která může pomoci v boji s hyperhydrosou je šalvej. Šalvěj lze použít jako nálev – čaj, který lze pít několikrát denně ideálně týden a pak si udělat týdenní přestávku (např. Megafyt šalvějový čaj), doporučována je směs s Yzopem lékařským v poměru 1:1. Jednu polévkovou lžíci šalvěje nebo směsi zalijeme 200ml studené vody, necháme povařit, pak ponecháme 10 minut vyluhovat, přecedíme a pijeme na noc (při nočním pocení) nebo 2-3x denně mezi jídly. V lékarně lze pořídit i tobolky se šalvějí (Liftea šalvěj).

Z bylinek si lze připravit i domácí antiperspirant. Smícháme 1 polévkovou lžíci jablečného octa, 200ml šalvějového čaje a 10 kapek mátového oleje.

Při nadměrném pocení rukou či nohou lze použít koupele ze smrkových výhonků, listu ořešáku, dubovou nebo vrbovou kůru, které mají svíravý adstringentní účinek. Jinou možností je příprava výluhu přesličky, levandule nebo šalvěje v octu a omývání potivých míst.

V boji s nadměrným pocením může pomoci i tradiční čínská medicína a akupunktura nebo např. homeopatie. Je pak na každém zkusit a vybrat léčbu, která mu vyhovuje,

Autor: MUDr. Martina Rosická