Umělá sladidla, jejich použití a zdravotní bezpečnost jsou poslední dobou diskutovaná témata. Objevují se informace o tom, že některá umělá sladidla způsobují rakovinu, hyperaktivitu dětí a jiná závažná onemocnění. Odpůrce umělých sladidel, paní profesorka Strunecká, informovala o škodlivosti aspartamu ve své knize Doba jedová. Odborníci přes výživu a chemii potravin naopak považují aspartam za zcela bezpečný. Jak to vlastně je asi hned tak nedovíme.

Aspartam (E951)

Aspartam byl objeven v roce 1965 zcela náhodně při hledání léku proti žaludečním vředům. Chemik James Schlatter si omylem olízl palec potřísněný kapalinou a zjistil, že tekutina chutná sladce.

Aspartam je syntetické sladidlo, které je 200x sladší než cukr. Je složen z aminokyseliny L-fenilalaninu a aspartátu, je tedy kontraindikován pro osoby trpících onemocněním zvaným fenylketonurie. Aspartam je tepelně nestabilní, při zahřátí aspartamu nad 30°vzniká metanol, který se v těle oxiduje na kyselinu mravenčí a toxický formaldehyd. Látka navíc ztrácí po zahřátí svou sladivost. Nehodí se tedy vůbec k vaření. Výhodou je, že je nekalorický, je bez vedlejších chuťových pachutí a má velmi vysoké akceptovatelné denní množství (50mg/kg/den).

Značnou nevýhodou je, že se po jeho požití zvyšuje chuť k jídlu.

Aspartam byl poprvé schválen k používání jako sladidlo v roce 1974. V tomto roce se objevily první zmínky o možném poškozování mozku (zejména riziko rakoviny mozku) a od té doby stále probíhají diskuze, týkající se jeho závadnosti. Americká organizace FDA (Food and Drug Administration) provedla dvouletý nezávislý výzkum a prohlásila, že nemůže podpořit tvrzení, že Aspartam zabíjí mozkové buňky nebo způsobuje jiná poškození.

V roce 1984 se objevily zprávy arizonského ministerstva zdravotnictví, že se objem methylalkoholu v Aspartamu při vyšších než obvyklých teplotách zvyšuje nad přípustnou úroveň a stává se toxickým. FDA na to odpověděla, že podobné úrovně methylalkoholu se objevují přirozeně v ovocných džusech a že je tudíž riziko nepodložené.

V roce 2007 vydal časopis Critical Reviews of Toxicology přehled cca 500 studiíí, článků, zpráv za posledních 25 let sledujících bezpečnost aspartamu u lidí i u zvířat. Výsledkem této zprávy byl závěr, že v běžných množstvích je konzumace Aspartamu bezpečná. Podle této recenze neexistuje důvěryhodný důkaz o tom, že by látka způsobovala zdravotní problémy, byla karcinogenní nebo neurotoxická.

V roce 2008 proběhla další studie na univerzitě v Jižní Africe. Cílem bylo dokázat přímé i nepřímé efekty na vznik mentálních poruch, poruch učení nebo emočního chování. Autoři tvrdí, že Aspartam může narušit metabolismus aminokyselin a strukturu proteinů, integritu genetického materiálu, nervové funkce, hormonální rovnováhu. Bude nepochybně potřeba dalších studií k jednoznačnému závěru vlivu aspartamu na zdraví.

V každém případě by si měli dávat pozor lidé citliví na tuto látku – aspartam může mít některé nežádoucí účinky, např. závratě, bolest hlavy, vyrážky, alergické reakce nebo poruchy chování u dětí i dospělých. Určitě by se měly potravinám, obsahujícím tuto látku, vyhýbat těhotné a kojící ženy (protože se Aspartam v těle rozkládá na methanol). Zcela kontraindikován je pro pacienty s fenylketonurií.

Sacharin (E954)

Sacharin, označovaný též jako cukerín, je bezpochyby nejstarší náhradní sladidlo na světě. V roce 1879 ho objevil doktor Constantin Fahlberg. Sacharin je 300 krát sladší než běžný cukr a je nekalorický. Je tepelně stabilní, ale vůbec se nehodí na vaření, protože zanechává hořkou pachuť. Proto se často používá ve spojení s cyklamátem, který zvyšuje jeho sladivost a maskuje jeho nepříjemnou chuť. Vyrábí se z uhlí jako vedlejší produkt. Synteticky se vyrábí z toluenu.

Také u sacharinu se vedou diskuze o jeho zdravotní bezpečnosti. V roce 1977 byla látka sacharin zakázána v Kanadě a zákaz byl navržen i v USA (FDA) a to proto, že při studiích na zvířatech byl zjištěn vyšší výskyt rakoviny močového měchýře a potenciace účinků jiných karcinogenních látek. Dle studií prováděných na diabeticích bylo zjištěno, že sacharin může zvýšit riziko výskytu rakoviny močového měchýře při konzumaci více než osmi tablet denně. To však bylo prokázáno pouze u mužů, ne u žen. Vzhledem k tomu, že sacharin bylo jediné náhradní sladidlo dostupné v USA a návrh na jeho zákaz se setkal se silným nesouhlasem veřejnosti, vydal americký Kongres moratorium na zákaz sacharinu. Toto moratorium obsahovalo nařízení, že všechny potraviny obsahující sacharin musí být označeny na etiketě varováním, že sacharin může mít karcinogenní účinky. V roce 1991, tj. po 14 letech FDA formálně stáhl svůj návrh z roku 1977 na zákaz používání sacharinu. V roce 2000 Americký Kongres zrušil zákon, který požadoval, aby výrobky s obsahem sacharinu byly opatřeny varovným zdravotním tvrzením. I přes všechny zákonná povolení sdružení CSPI (Centrum pro vědu ve veřejném zájmu) se sídlem ve Washingtonu doporučuje vyhýbat se této látce. V ČR je používání sacharinu povoleno v omezeném množství. Sacharin se nedoporučuje těhotným ženám a malým dětem. Lidé s potížemi s močovým měchýřem, by se měli sacharinu také vyhýbat . Ve výjimečných případech může vyvolat alergické reakce. Přípustná denní dávka je 0 – 2,5 mg/kg tělesné váhy.

Acesulfam (E950)

Jedná se o bílé krystalické sladidlo a zvýrazňovač chuti. Je 200x sladší než cukr, má jemně nahořklou chuť, která je potlačena kombinací s dalšími sladidly. Má schopnost zvýrazňovat sladivost dalších syntetických sladidel. Nemá žádné kalorie, v lidském těle se nevstřebává a vylučuje se močí. Vyznačuje se dlouhou trvanlivostí a odolností vůči vysokým teplotám, může se tedy použít i pro vaření. Přípustná denní dávka je 0-15mg/kg/den.

Cyklamát (E952)

Používá se jako umělé sladidlo, které je 30-60x sladší než běžný cukr. Nemá žádný energetický obsah nebo pachuť na rozdíl od sacharinu, ale zanechává sladkou, lehce chemickou chuť. Většinou se pro relativě nízkou sladivost používá v kombinaci se sacharinem v poměru 10-1. Je vysoce stabilní při působení tepla, je tedy vhodný k vaření a pečení.

Americký Úrad pro bezpečnost potravin cyklamát roku 1970 zakázal poté, co laboratorní testy na potkanech se směsí cyklamátu a sacharinu vedly v podezření na jeho spojitost s vyšším výskytem rakoviny močového měchýře. Cyklamáty se v těle metabolizují na toxický cyklohexylamin. Názor na cyklamáty je v současnosti takový, že sami o sobě rakovinu nezpůsobují, ale nelze vyloučit, že zvyšují účinky ostatních karcinogenů. V ČR a ve státech EU je toto sladidlo povoleno. Doporučená denní dávka je 0 – 11 mg/kg/den tělesné váhy.

Sukralóza (E955)

Sukralóza je umělé nízkokalorické sladidlo, které je 500–600krát sladší než sacharóza, ze které se vyrábí. Chuťově se ze všech sladidel nejvíce blíží cukru, nemá žádnou pachuť. Při posuzování sladké chuti nápojů nebyla polovina ochutnávajících schopna odlišit nápoj slazený cukrem od nápoje slazeného sukralózou. Je nutno zdůraznit, že kalorická hodnota sukralozy je v postatě stejná jako u klasického cukru. Sukralózy ovšem použijeme mnohosetnásobně menší množství a většina je z trávicích traktu vyloučena v nezměněné podobě (85%). Pro použití v EU byla schválena v roce 2004. Sukralóza se používá samostatně nebo v kombinaci s ostatními sladidly, při maximálním denním příjmu je zcela bezpečná.

Podle studie z časopisu Food Chemistry je doporučeno obezřetné používání sukralozy v pekařských výrobcích obsahujících glycerol a tuk, protože zde hrozí její rozpad na toxické produkty.

Fruktoza

Fruktóza je monosacharid, přirozeně se vyskytující v řadě potravin (v ovoci, medu a dalších). V těle se metabolizuje podobně jako sacharóza a je součástí jejího metabolického cyklu, takže v těle také sama vzniká. Jako náhradní sladidlo však byla objevena teprve v nedávné době. Její sladivost je asi o třetinu vyšší než u sacharózy, kalorická hodnota je srovnatelná. Fruktóza se často přidává do různých DIA výrobků, a mnoho lidí se proto domnívá, že je zdravější. Pravdou je, že rozdíl je téměř zanedbatelný. Naopak nadměrné užívání fruktózy může vést ke zdravotním problémům závažnějším než užívání sacharózy. Klinické studie odhalily zvýšenou plazmatickou koncentraci triglyceridů (krevních tuků) po pravidelném užívání fruktozy. A prokázána byla také souvislost mezi vysokými hladinami fruktózy v krvi a retinopatií. V odborné literatuře se objevují také zmínky o souvislostech mezi vyšší hladinou fruktózy a karcinomem pankreatu,ovšem jiné výsledky tento názor nepotvrdily. Pokud bychom pátrali dále v literatuře, narazíme také na zmínky o snížení absorpce mědi v přítomnosti fruktózy a nárůstu volných radikálů. Tyto účinky jsou závislé na dávce.

Sorbitol (glucitol, E420)

Sorbitol je alkoholový cukr. Vytváří se přirozeně v těle enzymem aldozo-reduktázou z glukozy. V přírodě se vyskytuje v některých bobulích např. v jeřábu, v hroznovém vínu nebo v dalším ovoci (třešně, švestky, hrušky, jablka), ale v organismu se obtížně absorbuje. Má příjemnou sladkou lehkou chuť, je sladký ze 60% jako sacharoza, ale obsahuje o 30% méně kalorií. Není tedy bez kalorií. (energetický obsah je 10kJ/g). Sorbitol má v potravinářství velké zastoupení jako náhradní sladidlo pro diabetiky. Bakterie v ústech ho hůře rozkládají, čehož se využívá do žvýkaček, které tak nezpůsobují vznik zubního kazu.

Sorbitol je pravděpodobně bezpečná látka. Není však příliš vhodný pro malé děti nebo ve větších dávkách; může totiž způsobovat podráždění žaludku, střevní potíže, nadýmaní nebo plynatost. Z velké části je sorbitol metabolizován, zbytek se prozkládá fermentací v tlustém střevě, kde může vyvolat zmiňované střevní obtíže. U citlivých osob může působit jako projímadlo. Nežádoucí reakce se obvykle objevují po požití dávky větší než 25-30 mg. Může také pozměnit absorbci některých léků, které se tak stanou méně účinné nebo naopak více toxické.

Mannitol (E421)

Mannitol je další z alkoholových cukrů. Jedná se o izomer sorbitolu. Nachází uplatnění v medicínské praxi i jako sladidlo. Protože se rozpouštěním mannitolu odčerpává teplo, používá se jako sladidlo pro pastilky k „osvěžení dechu“. Dávky vyšší než 20 g mají projímavé účinky a proto se mannitol používá jako projímadlo pro děti.

Xylitol (E967)

Xylitol působí preventivně proti vzniku zubního kazu a nejnovější výzkumy potvrzují, že má vliv na snížení zubního plaku. Toxické účinky xylitolu nebyly pozorovány, a to ani u osob s jeho vysokým příjmem (až 400 g denně).

Steviosid – steviol glykosidy (E960)

Tato látka, respektive směs látek, pochází z rostliny Stevia rebaundia. Jtato rostlina je známá již velice dlouho. Pro svou vysokou sladivost je již po staletí užívaná jihoamerickými indiány a v posledních 20ti letech jako umělé sladidlo v Japonsku. Tato trvalka se řadí do čeledi Asteraceae (hvězdnicovité) a má původ v severovýchodní Paraguaji. V listech této rostliny se nachází několik glykosidů, z nich hlavní je sladký steviosid.

Steviosid je 200-300krát sladší než sacharóza. Je to sladidlo nekalorické, které nepřispívá k tvorbě zubního kazu a je vhodné jak pro diabetiky, tak pro osoby trpící fenylketonurií. Toxikologické studie prokázaly, že steviosid nemá karcinogenní, mutagenní ani teratogenní účinky. Rovněž nebyly pozorovány žádné alergické reakce.

V USA a v zemích EU nebyly steviosidy jako sladidla povoleny velmi dlouho – až do roku 2011. To proto, že byly podezřívány z hormonálních účinků – indiánky ho žvýkaly jako antikoncepci. diskutovaný byl steviol – aglykon (necukerný zbytek glykosidu) steviosidu a/nebo jeho metabolity. Bylo však zjištěno, že steviosid se špatně nebo vůbec nevstřebává v těle a trávicí enzymy řady zvířat ani člověka nedegradují steviosid na steviol.

V současné době jsou k dispozici jak přípravky přírodní – rostlinné extrakty, ale i syntetické. Nevýhodu stevie je, že má velmi nízké akceptovatelné denní množství 4mg/kg/den

Umělá sladidla jsou i přes podporu odborné veřejnosti stále ještě novinkou a jejich konzumaci bychom neměli přehánět. V žádném případě nepřekračujte výrobcem povolenné denní množství a děti, těhotné a kojící maminky by se umělým sladidlům měly raději vyhnout úplně. Pokud vás přepadne neovladatelná chuť na sladké, zažeňte ji čerstvým nebo sušeným ovocem, které lze místo cukru přidávat například i do kaší. Dobrou alternativou k cukru je med, javorový sirup, sirup z agáve nebo například melasa.

Částečně čerpáno z www.novasladidla.cz, www. emulgatory.cz